Jdi na obsah Jdi na menu
 


Znáte význam adventu

Znáte význam adventu a jeho zvyky

236324l2nryw1yem.gif

ADVENT

Nezapomeňte zapálit na adventním věnci svíčku! Železná, tedy první ze čtyř adventních nedělí, je tady. Klid a rozjímání, kterému byl původně advent zasvěcen, je ale dávno ta tam. Dny patří nákupnímu šílenství. Co o adventu vůbec víme? Jaká je jeho barva? Proč je na věnci i pátá svíčka?

 

 

Advent (latinské adventus = příchod) začíná první nedělí po 26. listopadu. Každá z nadcházejícím čtyř nedělí má své speciální jméno. Po železné přijde bronzová, stříbrná a nakonec zlatá.

 

Pro křesťany je advent začátkem liturgického či církevního roku a vyznačuje se dvojím očekáváním – slavností narození Ježíše Krista (24. prosince) a jeho zmrtvýchvstáním (velikonoce). V křesťanských zemí se udržuje zhruba od 6. století

Nejviditelnějším symbolem adventu je adventní věnec.

Bez svíček, se používá ke zdobení dveří. Ten se svícemi slouží k symbolickému odpočítávání čtyř adventních týdnů. „Zvyk postupného zapalování svící na adventním věnci se k nám dostal až v druhé polovině 20. století z Německa. V tradičním českém prostředí byla okna slavnostně osvětlována jen na Bílou Sobotu,“ vysvětlil ředitel Etnografického oddělení Národního muzea Petr Janeček.

Věnec představuje symboliku Kristova kříže nebo také Boží věčnost a jednotu a má jasně daná pravidla, jak by měl vypadat. Větývky jehličnanů či cesmíny, ze kterých je vyroben, představují život. Dříve se často používaly i holé slaměné věnce, které odháněly zlé duchy a tím zajišťovali do domu požehnání.

9872.gif

Důležité jsou barvy. Barvou adventu je fialová!

Vyjadřuje důstojnost a pokání. Svíčky a stuhy na věnci by tak měly být fialové s výjimkou té třetí v pořadí – ta je totiž zasvěcená přátelství a je růžová. Svíčky se zapalují proti směru hodinových ručiček. Časté jsou i věnce s pátou – bílou svíčkou - uprostřed. Ta se zapaluje na Štědrý den a symbolizuje Krista.

K adventu patří také půst, spánek na tvrdém lůžku a zákaz sexu. Zapovězena je i hlučná zábava či pomlouvání. Naopak žádoucí je každodenní návštěva rorátů (ranní zpívané mše) a konání dobrých skutků.

Fialová, červená i modrá

Tradiční barvou adventu je fialová. Luteráni v Americe ji nahradili modrou barvou. V Evropě se začaly užívat i věnce s bílými svíčkami, protože bílá barva je tradičně braná jako slavnostní. U protestantských církví se používají i čtyři červené svíce. To se rozšířilo i k nám a věnec s červenými svíčkami je nyní asi nejrozšířenější barevnou kombinací.

 

002.gif

 

Symbolika svíček na věnci

  1. 1. svíčkaZapaluje se první adventní – železnou - neděli. Letos vychází na 27. listopadu. Svíčka se jmenuje Naděje.
  2. 2. svíčka Zapaluje se druhou adventní - bronzovou – neděli. Letos vychází na 4. prosince. Svíčka se jmenuje Mír.
  3. 3. svíčka Zapaluje se třetí adventní – stříbrnou – neděli. Letos vychází na 11. prosince. Svíčka se jmenuje Přátelství a měla by být růžová.
  4. 4. svíčka Zapaluje se čtvrtou adventní – zlatou – neděli. Letos vychází na 18. prosince. Svíčka se jmenuje Láska.
  5. 5. svíčka Zapaluje se na Štědrý den po západu slunce. Je bílá a zasvěcená Kristu.
  6. Autor: Monika Rubešková 

 

České adventní zvyky

d14.gif

Jsou spjaté se svátky významných světců – sv. Barbory (4. 12.), sv. Mikuláše (5. 12.) a sv. Lucie (13. 12.). „Večer o těchto svátcích obcházely po vesnicích průvody adventních masek. Ty byly na rozdíl od těch veselých masopustních vážné, zadumané, strašily děti a vybízeli dospělé k pokání,“ uvedl ředitel Etnografického oddělení Národního muzea Petr Janeček. Období adventu před zimním slunovratem (letos 22. 12.) bylo chápán jako období temna, kdy zlé síly měli největší moc a usilovaly o zničení světa.

  • svátek sv. Barbory, 4. 12. – Barboru, kvůli její víře v Boha, sťal vlastní otec. U nás je s ní spojován zvyk trhání třešňové větvičky. Tomu, komu vykvete na Štědrý den, se další rok splní všechna přání. Dříve to dělaly hlavně neprovdané dívky, které chtěly vědět, zda je konečně čeká svatba.

Ikona sv. Barbory

Barbora z Nikomédie (též svatá Barbora),

panna a mučednice, patří ke čtrnácti svatým pomocníkům, vzývaným zvláště v těžkých chvílích, v minulosti například při morovýchepidemiích. Jejich společná památka se slaví 4. prosince. Svaté Barboře je zasvěceno několik kostelů, z nichž nejznámější je kutnohorskýchrám svaté Barbory. Ačkoli se o svaté Barboře zachovaly pouze kusé zprávy, katolická církev ji řadí mezi světce a mučedníky. Martyrologium Romanum (2001) její památku uvádí 4. prosince.[1]

Svatá Barbora byla pravděpodobně sťata mečem za vlády císařeGaleria († 311) během pronásledování křesťanů kolem roku 305. Existují však i další legendární zpracování její smrti. Podle nich měla být svatá Barbora krásná dívka, jež se narodila v druhé polovině 3. století, nebo na začátku 4. století n. l. v Nikomédii v Malé Asii jako jediná dcera v rodině bohatého kupce Dioskura. Její matka brzy zemřela, krutý otec vedl dceřinu výchovu v ryze pohanském duchu, dle tehdejší helénistickékultury. Aby ji ubránil před zlými vlivy okolního světa, zejména před tehdy stále zakázaným křesťanským učením, uvěznil dceru v kamenné věži, kde ji obklopil vším přepychem. Jeden z přítomných sloužících byl však tajným křesťanem a přivedl Barboru k víře. Jakmile se to otec dověděl, chtěl ji donutit zříci se křesťanství. Když se však dcera bránila, vlastnoručně ji sťal. V tom okamžiku vyšlehl z jasného nebe blesk a na místě krutého otce zabil.

Svatá Barbora je uctívána jako svatá patronka havířů, dětí, dělostřelců, architektů a matematiků, také dalších povolání, u nichž hrozí riziko náhlé či násilné smrti, rovněž jako ochránkyně proti smrti bleskem v časech bouří a požárů.

V ikonografii je vyobrazována s křížem, pavímpérem, mečem (symbol jejího mučednictví) nebo jako držící kalich s hostií (symbol svátosti oltářní, již jí před popravou přinesl anděl). Také bývá představována s věží či její miniaturou, kterou držívá v ruce.

Mezi známé ctitele svaté Barbory patřil papežsv. Řehoř I. Veliký či sv. Stanislav Kostka.

Patronkou

 

 

 

 

horníků, dělostřelců, ochránkyně při morových epidemiích a rizikových povoláních, počítána ke čtrnácti svatým pomocníkům

5. 12. Chodí u nás v podvečer Mikuláš, čert a anděl.

78623385_10215223933764236_4012917558175858688_n.jpg

  • svátek sv. Mikuláše, 5. 12. – ve 4. století byl dobrým a štědrým biskupem. Proto je dnes spojen s dáváním drobných dárků (sladkostí) dětem. Stal se předlohou pro Santa Clause.
  •  

rettenbach-decke-nikolaus.jpg

Svatý Mikuláš z Myry

  6. prosince byl biskup v Myře v Lykii. Už za svého života byl velmi oblíbený mezi lidmi, proslul štědrostí k potřebným, jako obránce víry před pohanstvím a zachránce nespravedlivě obviněných. Jde o jednoho z nejuctívanějších svatých v celém křesťanství, ve východních církvích je druhým nejuctívanějším svatým vůbec (po Panně Marii.

V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem. Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, která de facto vznikla zkomolením jeho jména, dodáním dalších atributů.

Svatý Mikuláš je uctíván jako patron námořníků, obchodníků, lukostřelců, dětí, lékárníků, právníků, studentů a vězňů. Je též patronem států (Rusko, Lotrinsko) a měst (Amsterdam, Bari, Barranquilla atd.).

 

Mikuláš se narodil ve městě Patara v římské provincii Asii do křesťanské řecké rodiny. Běžně se počítá, že se tak stalo mezi lety 280/286, ale udávají se i dřívější termíny, z nichž nejzazší mluví o roku 250. Z toho, že se stal patronem rybářů a námořníků, bývalo odvozováno, že by mohl být původně povoláním rybář či námořník, pravděpodobnější ale je, že se jeho rodina zabývala obchodem s rybami. Byl velmi zbožný a po smrti otce měl dědictví rozdat chudým. Někteří z toho odvozují, že v té době byl už váženým knězem či biskupem. Obecně se předpokládá, že se stal biskupem (či nejvýznamnějším knězem) v Myře (nyní Demre v Turecku) kolem roku 300 a to ve velmi mladém věku.

Během Galeriova a Maximinova pronásledování křesťanů byl patrně vězněn. Během rozkvětu křesťanských komunit za Licinia již byl zcela jistě biskupem Myry a to patrně velmi oblíbeným a rozsáhle činným v oblasti dobročinnosti. Byl též velmi zapáleným obhájcem víry a bojovníkem proti ariánství a pohanství. Je mu připisováno zničení několika pohanských chrámů.

Zároveň se též patrně zasazoval o spravedlivý přístup k cizincům a dohlížel na spravedlivý chod soudů. Nejspíše moudře, neboť se stal známým též jako ochránce nespravedlivě obviněných.

Zúčastnil se Prvního nikajského koncilu, kde se tvrdě postavil proti přívržencům ariánství.

Mikuláš z Myry zemřel patrně 6. prosince (podle některých historiků jde možná o fabulaci mající podložit umístění jeho svátku na tento den, aby nahradil pohanský svátek zrození Diany, římské bohyně lovu) v rozmezí let 345–352. Pohřben byl původně v Myře, avšak v 11. století, když se Byzantská říše potácela pod útoky četných nájezdníků, stala se Malá Asie součástí islámského světa. Pád Mikulášova hrobu do rukou muslimů vyburcoval italské námořníky, kteří v roce 1087 Myru přepadli a ostatky odvezli do Bari (prázdný sarkofág stojí v Demre dodnes). Kryptu s Mikulášovými ostatky posvětil roku 1089papežUrban II.

V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází v noci z 5. na 6. prosince. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí.

 Patronem

 

 

 

 

 

 

Ruska, Lotrinska, ministrantů, dětí, panen, poutníků a cestujících, rybářů, soudců, advokátů, notářů, obchodníků, lékárníků, hostinských, obchodníků s vínem (parfémy, zrním, semeny, krajkami, suknem), řezníků, sládků, lihovarníků, mlýnařů, pekařů, sedláků, tkalců, kameníků, dělníků v kamenolomech, knihařů, knoflíkářů, svíčkařů, hasičů, zajatců; za šťastou svatbu, proti nebezpečí vody a moře, ke znovuzískání odcizených věcí, proti zlodějům

 svátek sv. Lucie, 13. 12. – dívka, která žila ve 4. století, rozdala svůj majetek a rozhodla se žít jako křesťanka. Dle pověsti si vyloupla oči a poslala je svému pohanskému nápadníkovi. Do druhého jí narostly oči zpátky. Zemřela mučednickou smrtí. U nás je s ní spojována pranostika: Sv. Lucie noci upije, ale dne nepřidá.

Svatá Lucie

Svatá Lucie (284(?)Syrakusy304) je jedna z katolických a pravoslavných  svatých. Uctívají ji (jako jediného svatého) i luteránští  Švédi a Norové. Je patronkou slepých a pomocnicí při očních nemocech. V katolické církvi je oslavovaná 13. prosince. Pocházela z dobře situované rodiny, ale rozdala svůj majetek i plánované věno chudým. Byla udána jako křesťanka, za což musela podstoupit mučednickou smrt. Úcty se jí prokazatelně dostává od 5. století. Její poselství shrnuje výrok „Ti kdo žijí cudný život, jsou chrámem Ducha svatého.“


 

Život sv. Lucie

Sv. Lucie je podle tradice připomínána od 5. století jako panna a mučednice. V době velkého pronásledování křesťanů se nebála odmítnou ruku pohanského aristokrata. Místo něho chtěla zachovat mravní čistotu po svém rozhodnutí pro Ducha svatého. Byla proto pohnána před místní úřady v Syrakusách na Sicílii.

Od správce města se dozvěděla, že její nápadník na ní nejvíce miluje oči. Proto si je vyloupla a podala je správci se žádostí, aby je tedy šlechtici předal. Do druhého dne se jí však zázrakem opět vrátil zrak – Panna Maria ji obdařila ještě krásnějšíma očima.

Když pobouřený správce zjistil, že je prostoupena Duchem svatým, rozhodl se ji nechat zneuctít. Rozkázal, aby byla poslána do nevěstince. Bláhově si totiž myslel, že ji tak Duch svatý opustí. Přišli vojáci, aby Lucii odvedli. Nedokázali s ní však pohnout. Stejně tak neúspěšný byl i pár volů. Zlomit její vůli nedokázala ani žhavá pryskyřice, kterou jí lili na kůži. Než jí nakonec prokláli krk mečem předpověděla pád císaře Diokleciána a povolení křesťanské víry. Dioklecián do roka padl a o devět let později císař Konstantin I. Veliký povolil křesťanství.

Později byla sv. Lucie prohlášena patronkou města Syrakus. Přesně tak, jak jí ve snu pro Luciinu velkou víru předpověděla sv. Agáta.

Ostatky svaté Lucie byly nejprve přeneseny do Konstantinopole a odtud v roce 1204 do Benátek. Zde byly pohřbeny v kostele sv. Lucie. V roce 1861 byl chrám zbořen, aby uvolnil místo pro stavbu benátského hlavního nádraží. To nese dodnes její jméno – Stazione di Venezia Santa Lucia. Relikvie byly proto přeneseny do blízkého kostela San Geremia. V roce 1955 nechal tehdejší patriarcha benátskýAngelo Roncalli, pozdější papež Jan XXIII. obličej světice pokryt stříbrnou maskou.

Sv. Lucie bývá – na připomenutí událostí jimiž vyvrcholil její pozemský život – zobrazována s vlastníma očima na talíři a s palmovým listem jako znakem mučednictví. Často bývá přidán také meč, kterým jí byl proklát krk, provaz, kterým byla svázána, a volové, kteří jí měli pohnout z místa.

Svatá Lucie je svatá jak pro katolickou tak pro pravoslavnou církev, uctívá ji jak církev pravoslavná, tak anglikánská i luteránská a samozřejmě římskokatolická.

O svátku svaté Lucie se traduje, že "Lucie noci upije a dne nepřidá". Původně, podle juliánského kalendáře to byla pravda, protože tento den nastával zimní slunovrat - noc se začala krátit a den prodlužovat. Jenže přijetím kalendáře gregoriánského se vše posunulo o 8-10 dnů a tudíž není vlastně již toto pořekadlo pravdivé, neboť svatá Lucie se neslaví 21. prosince, jak by to v přepočtu vycházelo, ale ve starém datu 13. prosince, tedy o 8 dní dříve. Proto je i v lidových zvycích trochu chyba. Především ve zvyku obchůzek Lucek na kontrolu, mají-li hospodyně již uklizeno na svátky.

Patronka

 slepců, nemocných dětí, kajících nevěstek, advokátů, optiků, spisovatelů, nožířů, elektrikářů, sklenářů, gondoliérů, rolníků, sicilského města Syrakus při očních nemocech, úplavici, epidemiích, silném krvácení, proti bolestem v krku a dalších krčních onemocněních, ve chvílích, kdy si lidé potřebují zjednat jasno v pro ně nepřehledných situacích.

Wikipedie

a9.jpg

98193743324743910846.gif

 

a97.jpg

98193743324743910846.gif

van_obr-20-65-.gif 

98193743324743910846.gif

83.jpg
 

98193743324743910846.gif 

06ae3424a1c1.jpg

98193743324743910846.gif

0_831c8_7020a2d5_orig.jpg

98193743324743910846.gif

6.gif

98193743324743910846.gif

ostatni2.gif

98193743324743910846.gif

2620516c5ldmj4smt.gif

98193743324743910846.gif

98193743324743910846.gif

v45.gif

Vítejte u JANY